Srpen 2007

Jak stahovat

22. srpna 2007 v 18:09 Jak stahovat
Takže ... jakmile kliknete na odkaz pro stáhnutí souboru objeví se vám nová stránka ... když se podívá až dolů, je tam tabulka v níž uplně dole kliknete na FREE ...
Po kliknutí se vám objeví další stránka ... najedete si zhruba doprostřed stránky ... pokud se vám bude odpočítávat čas, nechte jej uplynout ... pokud nebude, nevadí ... tak tedy, zhruba uprostřed se vám zobrazí velkými tučnými pismeny kód ... je pokaždé jiný ...
Ten napíšete do rámečku pod ním a kliknete na Download, čímž pustíte stahování ... a soubor máte u sebe v počítači :o) ...

4. ročník čtenářské soutěže

22. srpna 2007 v 16:48 Soutěže
Krajská vědecká knihovna Liberec - pobočka Vesec vyhlašuje 4. ročník čtenářské soutěže pro kategorii 6 - 9 let ...
Tentorkát pod názvem:
A kdo jsem vlastně já?

Podrobnosti o této soutěži + formulář na vyplnění si můžete stáhnout -> ZDE <-
Návod, jak stahovat najdete >
tady <



Noc s Andersenem 2006

19. srpna 2007 v 1:41 Galerie
Takový nádherný dort nám připravila paní Kučerová, které jsme moc vděční!
Pro další fotky klikněte na "Celý článek" ...

Noc s Andersenem 2005

19. srpna 2007 v 1:31 Galerie
Nebojte se děti...to není opravdový čert! To je přeci Saša! :o)
Pro další fotky klikněte na "Celý článek" ...

Noc s Andersenem 2004

19. srpna 2007 v 0:59 Galerie
Druhý ročník celonárodní akce pořádáné knihovnami ... A jak to probíhalo u nás?
Pro další fotky klikněte na "Celý článek"

Malý lord - Francis Hodgson Burnett

19. srpna 2007 v 0:26 Recenze
Poznámky malé čtenářky Péti:
Zajímavý název pro čtenáře knížek o bohatství. Budete se ale divit, když vám povím, že tato knížka začíná úplně jinak.
Cedrik si málo vzpomíná na svého otce: ví jen to, že byl Angličan, což mu řekla maminka. Jeho tatínek byl Anglický lord. Byl námořník a jednoho dne spařil maminku. Chtěl si ji vzít, ale ona byla Američanka a jeho otec lord nenáviděl Američany, a proto mu to zakázal. Cedrikův otec si chtěl přesto maminku vzít a tak dal lord nakonec svolení, ale vzkázal, že už svého syna nechce nikdy vidět.
A kdo se stane nástupcem trůnu, když zemře Cedrikův děd, oba bratři Cedrikova otce a nakonec i Cedrikův otec? Tak si to přečtěte sami.

Poznámky knihovnice:
Já bych řekla, že je to také knížka o dobru. O tom, jak dobrý člověk dokáže změnit i ty nejprotivnější povahy. A takový byl sedmiletý kluk lord Cedrik.
Knížka je psaná velmi poutavě a čtivě. Péťa ji chválila. Dvě hvězdičky od ní asi budou proto, že to není ani moc literatura pro děti. Je tam příliš málo dobrodružných příhod. Autorka knihy se více proslavila knížkou Tajemná zahrada (byla i zfilmovaná), která u nás vyšla v různých převyprávěných verzích. Knížka Malý lord je výborně ilustrovaná Věnceslavem Černým. Kdo by chtěl vědět, jak se oblékaly dámy, ale i pánové v době viktoriánské, určitě ho tato knížka velmi dobře informuje.

Burnett, Francis Hodgson: Malý lord/ z anglického originálu přeložila a upravila Alena Dezortová, ilustroval Věnceslav Černý. - Praha: Albatros, 1991. - 152 s

Saša Bezděková - knihovnice

19. srpna 2007 v 0:17 Rozhovory
Milí příznivci našeho časopisu, jen pro Vás jsme vyzpovídali Sašu Bezděkovou, která je pilnou knihovnicí v pobočce Vesec.
Co tě vedlo k založení nového časopisu pro děti?
Připadá mi, že je to jeden ze zajímavých způsobů, jak dát dětem vědět, že tu mají mimo školu další instituci - knihovnu, která jim patří.
Jak vznikl název časopisu?
Název jste vlastně vymyslely vy dvě: Hrály jste si s počítačem, nakreslily káčátko, nazvaly ho Emil, někdo přinesl maskota v podobě káčátka. K Emílkovi jsme přidali Emilku, aby to holčičkám a slečnám nebylo líto. Ti nás budou provázet časopisem.
Mimochodem: z ošklivého káčátka se vyklube krásná labuť. Ale mi máme krásná káčátka, takže náš časopis bude krásný od začátku a bude krásnější a krásnější.

Bohuslav Šmejda - kouzelník

19. srpna 2007 v 0:14 Rozhovory
Dobrý den, dozvěděly jsme se, že máte poněkud ne moc rozšířené zaměstnání, prý jste kouzelník...?
Je to jen moje druhé zaměstnání.
Co vás k tomuto koníčku přivedlo?
Od dětství jsem měl zájem o kouzla.
Provádíte i nějaká nebezpečná kouzla?
Všechna kouzla jsou naprosto bezpečná, i když to tak občas z pohledu diváků nevypadá.
Dalo by se říci, že se každý kouzelník snaží něčím ohromit a být tak trochu lepší, než ostatní. Je to i Váš případ?
Ano, každý kouzelník má své originály.
Necháváte se třeba inspirovat triky jiných mágů?
Někdy se nechám inspirovat, ale vždy mám svůj způsob provedení a svůj princip.
Nebojíte se někdy, že selže technika a trik nevyjde?
Ano, ale pokud by se tak stalo, musím vše zahrát, aby měl divák pocit, že by to tak mělo být.
Jistě víte, že většina lidí doslova miluje Harryho Pottera, jaký je Váš názor na tento kouzelnický svět?
S moderní magií to nemá moc společného, i když k propagaci kouzelnického umění tato kniha přispěla.
Mohl byste nám na závěr říct, kde budete Vy nebo některý z Vašich kolegů vystupovat, v případě zájmu našich čtenářů, že by se na Vaše vystoupení zašli podívat?
Velká přehlídka kouzelníků se bude konat 7. - 8. května 2004 v Lidových sadech. Jde o mezinárodní soutěž Ještědský krystal, kde můžete vidět nejen české kouzelníky, ale i kouzelníky ze zahraničí.
Na Ještědský krystal se určitě zajdeme podívat. Děkujeme za čas, který jste nám věnoval a přejeme mnoho úspěchů v kariéře mága.

Anglické růže

19. srpna 2007 v 0:12 Recenze
Poznámky malé čtenářky Péti:
Sice byste mi nevěřili, ale představte si, že tuto knížku napsala Madonna. Je o čtyřech nerozlučných kamarádkách, které moc závidí jedné holčičce, jak je krásná. Jednoho dne se jim zdál všem stejný sen. O tom, jak byly na pikniku a přiletěla tam víla, která jim chtěla umožnit se s Binah vyměnit, ale nejdříve je změnila, aby byly neviditelné a odletěly k Binah domů, aby se podívaly co všechno musí dělat. A věřte mi, velmi se podivily: Binah uklízela, vařila, prala, žehlila, leštila, myla, utírala. Protože neměla maminku, musela dělat všechny domácí práce. A už ani jedna si to nechtěla s Binah vyměnit. Začaly se s ní přátelit a byly to ty nejlepší kamarádky na světě.
Madonna: Anglické růže. - z angličtiny přeložila Veronika Bohatá, ilustroval Jeffrey Fulvimari. - Praha: Albatros, 2003. - 45 s.
Poznámky knihovnice:
Knížka má vtipné, hravé ilustrace, ze kterých se dozvíme o Anglických růžích mnohem víc, než je napsáno v příběhu. Na konci knihy Madonna děkuje jedenácti lidem za pomoc při psaní této útlé knížečky. Ovšem tentokrát radili dospělí.
Možná proto jí chybí ta fantazie, kterou oplývá kniha Gripariho.

Čarodějnice z latinské čtvrti

19. srpna 2007 v 0:12 Recenze
ČARODĚJNICE Z LATINSKÉ ČTVRTI
Poznámky malé čtenářky Péti:
Je to pohádková knížka o různých čarodějnicích. Je také o vílách, andělech, čertech. Jsou tu taky obři a panenky, i bohové. V této knížce si určitě každý z Vás oblíbí nějakou postavičku. Někdo si oblíbí panenku Velenku, někdo zase obra s červenými ponožkami. Těchto dvanáct pohádek, které napsal pan Pierre Gripari, má pěkné a pestré obrázky od Zuzany Nováčkové.
Gripari, Pierre: Čarodějnice z Latinské čtvrti/z francouzského originálu přeložila Růžena Steklačová, ilustrovala Zuzana Nováčková. - Kutná Hora: Tichá Byzanc, 2002. - 149 s.
Poznámky knihovnice:
Ty pohádky pomohly panu spisovateli napsat děti z Brocovy ulice v Paříži. Blahopřeji panu Pierrovi za výborný nápad. Kniha je plná půvabných a hravých zápletek, které hýří fantazií. Přesto mají pohádky hlavu a patu. Tedy zajímavě i záhadně začínají, krásně se rozvíjejí a šťastně končí. (Proč o tom píšu? Je to samozřejmé? Není. V poslední době to spousta dospělých, kteří si hrají na spisovatele, neumí).
Spisovatel pro děti a dospělé (1925-1990), ve Francii velmi oblíbený. Existuje i Společnost přátel Pierra Gripariho.

Říše Agord

19. srpna 2007 v 0:11 Recenze
Poznámky malé čtenářky Péti:
Tento název, co si o něm myslíte? Vy, kteří jste tuto knihu nečetli, si říkáte, že je to normální název. Jenže, copak řeknou ti, kteří tuto knížku četli? Tak já vám to tedy prozradím. Ti, kteří knížku znají, si přečtou název pozpátku a hned vědí, co je to za říši! Je to to samé, jako když přečtete pozpátku pár jmen, jako například: květ Oldimám, Abolz, Letišukop, Celafuoz....
Tato divná jména na vás čekají v této knížce...
Poznámka knihovnice:
Tato knížka k nám na pobočku doputovala sice teprve nedávno, ale vyšla již před třemi lety, kdy byla ověnčena různými tituly. Především získala Zlatou stuhu IBBY a Cenu knihovníků v anketě SUK 2001.
Tématem pohádky, která je určena čtenářům od sedmi let, je varování před drogou. Ale je to také příběh o statečnosti a odvaze, o tom, že si vždy můžeme najít cestu k dobru a odhalit zlo, které se sice chvíli může skrýt pod pozlátko, ale nakonec je vždy odhaleno.
Jde o příběh Lucinky, která se doma nudí. Z této nudy ji osvobodí jedna noční výprava. Při ní se dostává do podivného, tajemného světa, ze kterého nemůže ven. Zde dostává jméno Halucinka. Prochází říší a po cestě potkává podivné postavy. Nakonec vnikne do hradu samotného stvořitele květu a vládce říše Agord. A jak to dopadne? Určitě dobře. Pohádky by měly končit šťastně. Určitě si knížku přečtěte!

Úryvek: Věnováno všem malým i větším dětem s nadějí, že nikdy nezabloudí do říše Agord.
Daniel Hevier napsal i ilustroval tuto knížku.
Hevier, Daniel/...ze slovenského originálu přeložil Josef Brukner: Říše Agord (Praha: Amulet, 2001)

Nemetonburk

19. srpna 2007 v 0:08 Recenze
Nemetonburk, divný název pro některé z vás. Ale je to název velmi obdivované knížky. Tom a
Áňa žijí na šlechtickém hradu, kde mají počítače, cédéčka a další super věci. Hrad už slouží jen k prohlídkám...ale...
Poznámky malé čtenářky Péti:
Já osobně musím přiznat že tuto knihu příliš neobdivuji.Ale to neznamená že vám se líbit nebude.Tak zkuste si knihu přečíst a jestli se vám líbila nebo nelíbila, pošlete nám e-mail do naší kačátkovské pošty. Že jsem Vám toho moc neřekla? No zkuste si to přečíst sami.
Poznámky knihovnice:
Přiznám se, že tuto knížku jsem nabídla k přečtení Pétě já. Knížka dostala čestné uznání Albatrosu a hodně se o ní píše.
Historie. Tajemství. Nadpřirozeno. To jsou věci, které obvykle čtenáře přitahují. Těch tajemství a záhad je však v knize tolik, že by vydaly na několik svazků. Už na straně 77 se mluví o třinácti záhadách. Na konci knihy nás hrdinové Áňa a Tom, dvojčata a zároveň princ a princezna z Nemetonburku seznamují s výsledky pátrání, při kterém odhalili nebo začali odhalovat devatenáct tajemství.
Žádné lidové rčení nebylo vymyšleno nadarmo. Zde platí "všeho moc škodí". Jak záhad, tak geniálních dědiců Nemetoburku, kteří se v knize představili slohovým úkolem Moje rodina a já. Už po přečtení těchto slohových prací si člověk není jistý, zda před ním vystupují děti z masa a kostí.
Paní spisovatelka má úžasné nápady, obrovské vědomosti, velikou fantazii. Přesto knížka jako celek je nudná.
Ani webové stránky neuspokojí zvídavost, hravost a zálibu v luštění rébusů a hlavolamů. Ale z vlastní zkušenosti vím, jak těžce se přenášejí nápady do počítačové podoby. Takže tady nás může ještě čekat lecjaké příjemné překvapení.

Štulcová, Renata: Nemetonburk: aneb tajemství ve skále/ilustrace Miro Hadinec. - (Praha: Albatros, 2004

Jak psát recenze?

19. srpna 2007 v 0:08 Recenze
Jak nám můžeš předat recenzi (hodnocení) tebou přečtené knihy?
Je to velice jednoduché, pokud máš založenou e-mailovou adresu stačí nám recenzi poslat na adresu Casopis.Kacatko@centrum.cz , pokud však mailovou adresu nemáš, nemusíš být smutný(á).
Stačí si doma sednout nad list papíru a vše co se ti líbilo, ale také nelíbilo pečlivě sepsat a to vše nám můžeš předat v knihovně přímo do našich rukou.
Co by měla správná recenze obsahovat?
Vystihnout správně pocity z právě přečtené knihy může být pro tebe těžké, proto tu je taková malá osnova, která by ti mohla pomoci…
a) na úvod napiš název knihy a celé jméno jejího autora/ autorky
b) napiš stručně obsah děje (třeba nalákáš další, aby si knihu přečetli), ale nikdy neprozraď, závažné informace nebo snad celý děj, to už by si knížku nechtěl nikdo přečíst, kdyby se neměl na co těšit při objevování nových věcí.
c) pokud byl pro tebe děj poutavý, napiš co tě zaujalo, v opačném případě napiš co tě zklamalo
d) dále by bylo moc dobře kdybys uvedl(a) alespoň své křestní jméno, abys nebyl(a) anonymní
e) a tento bod je zcela dobrovolný…pokud rád(a) maluješ, budeme rády pokud nám nakreslíš také něco, co se ke knize vztahuje…může to být cokoliv (a jelikož bychom obrázek také rády zveřejnily u tvé recenze, bylo by skvělé, kdyby byl na samostatném papíru) :o)

Toto je jen základní osnova, ale potěší nás pokud vymyslíš také něco sám/sama! Už se moc těšíme!


Malý slon Zulu - 2. část

19. srpna 2007 v 0:05 Tvorba dětí
Slon pak na okamžik uhnul pohledem a zavřel oči. "Tak jsi už přišel."promluvil konečně. Pytlák si oddychl.Byl to opravdu on.Ten malý slon,co ho potkal,se proměnil
v mohutného a statného krále.
Pytlák pak chvíli mlčky čekal,zda bude slon dál pokračovat v řeči.Dlouhou dobu bylo ticho.
Oba seděli ve světle záře.Všude kolem houstla tma,a tak toto místo bylo jako malý
ostrůvek uprostřed moře. Muselo být vidět mnoho metrů daleko.Slon si však připadal
naprosto v bezpečí.
Ta doba se začala zdát pytlákovi až příliš dlouhá,a tak znovu promluvil. "Proč sis,slone,
přál se mnou znovu sejít po tolika letech?"zeptal se.Slon se na něj opět podíval,jako by byl
udiven jeho otázkou.Hned však začal mluvit. "Víš,člověče,celý můj život bylo jedno velké
nechtěné dobrodružství. Začalo již toho dne,když jsi mě poprvé uviděl. Zabili jste mi mou
rodinu a já cítil,jak se mi hroutí celý svět.Byl to,jak jsem později zjistil,omyl.Tím právě
začínal."Pytlák cítil,jak se mu svírá hrdlo.Věděl,že se za celý svůj život dopustil mnoha
chyb. Toto mu však bylo velmi líto.Slon pokračoval dál ve svém vyprávění. "Mnoho dní
jsem pak bloudil tímto pralesem.Po pár dnech jsem narazil na starého bengálského
tygra.Jak mě spatřil,hned zaútočil.Skočil na mě a snažil se mě zabít.Vtom se však objevila
tato záře.Byla tak silná,že když do ní tygr pohlédl,oslepl.Na památku mi po tom zbyly jen
jizvy.Od té doby,když jsem byl v nebezpečí,se objevila zas."

Malý slon Zulu - 1. část

19. srpna 2007 v 0:04 Tvorba dětí
Jana Holubová, 16 let
Po nekonečně dlouhé době jsem se konečně ocitla v přístavu tolik proslulého
Siamu.Přístav tomu sice příliš nenasvědčoval,ale už v nynější době byla tato země velice
bohatá. Srdce jsem cítila až v krku,jak mi bušilo nadšením a radostí.Ten první pohled na
tak úžasnou krajinu předčil všechna má očekávání.Pomalu zapadávalo slunce. Paprsky
prosvítaly listy palem a pod nimi pozvolna usínaly obrovské zvony různobarevných
lilií.Sem tam šlo ještě zaslechnout tichý křik tropických ptáků a vřískot opic.
Zdejší lidé mě doprovodili k nedalekému domu,abych se zde ubytovala.Zdál se být velmi starý. Cesta lodí byla velmi dlouhá a únavná,ale radost,že jsem konečně zde mě nenechala spát.Dlouho jsem seděla u okna a dívala se ven,kde svítilo mnoho velkých barevných lampionů.
Ráno jsem vstávala velmi brzy,a tak mě překvapilo,že bylo slunce na obloze již před pátou hodinou.Lidé už v tuto dobu procházeli ulice plné malých obchůdků s ovocem a zeleninou.
Obyvatelé tohoto domu byli velmi milí a přátelští.Ve všem jsme vycházeli v dobrém,a tak jsme se vždy dokázali nějak domluvit,přesto,že jsem tento jazyk neovládala.
Jednoho rána jsem poprvé potkala člověka,který mluvil stejnou řečí jako já.Velmi mě nadchlo,že to byl místní obchodník,neboť jsem netušila,že se naše řeč může dostat až do tak vzdálených míst jako je toto. Brzy jsme si byli velmi blízcí.

Honza, čert a hrouda zlata

19. srpna 2007 v 0:00 Tvorba dětí
Verze kluci ze 4.B ZŠ ve Vesci
Žil byl jeden chudý tkadlec a ten měl tři syny: Frantu, Kubu a nejmladší byl Honza. Franta a Kuba byli synové pracovití, jenom Honza byl líný. Jednoho dne šel Honza lesem a potkal čerta, který mu nabídl hroudu zlata, když se upíše vlastní krví. Honza se dlouho rozmýšlel, po té souhlasil, ale nevěděl, že podepisuje smlouvu s peklem. Čert se zašklebil a pravil: do roka, do měsíce, do týdne, do dne, do hodiny,do sekundy a do setiny sekundy si pro tebe přijdu a odnesu tě do pekla.
Rok uplynul jako voda a nadešel čas, kdy si čert měl přijít pro Honzu. Čert se zničehonic zjevil a chtěl si ho vzít do pekla. Zrovna šli kolem jeho bratři a čerta odehnali. Honza šel lesem dál a tam potkal vílu, které si postěžoval se svými problémy. Víla mu darovala kouzelný meč, se kterým Honza po té odčernil čertovu duši. A čert mu byl do smrti vděčný.
Verze dívky ze 4.B ve Vesci
Za sedmero horami a řekami bylo jedno rybářství. A v něm žili byli starý rybář se svou ženou. Měli syna Honzu, který se chtěl vydat do světa. Jeho matka bědovala a snažila se Honzu od jeho nebezpečné cesty odradit. Tak tatínek řekl, aby šel, ale aby se vrátil do tří měsíců. Honza to odkýval a vydal se na cestu. Šel a šel,až zakopl o hroudu zlata. Padal a padal, až spadnul do díry. Nevěděl, jak z té díry vylézt.

Najednou uslyšel řinčení řetězů. Kde se vzal, tu se vzal, stál před ním čert. Čert řekl: "Teď mi tady budeš sloužit, a nebo zavolám své brášky a oni ti dají co proto. A najednou spadla čertovi na hlavu ta hrouda zlata. Čert spadl na zem a přišli jeho bratři. V tu chvíli se proměnili v hroudu kamenů. Protože čert byl omráčený a jeho bratři se proměnili v kameny, mohl Honza vzít zlato a utéct spokojeně domů. Cestou Honza spadnul a hrouda se rozpůlila. Tak vzal jednu půlku zlata a šel domů.


Taková trochu jiná pohádka o Červené Karkulce

18. srpna 2007 v 23:57 Tvorba dětí
Lucie Bezděková
ilustrace Bára Benková, květen 2003


Byl jednou jeden…
Ne král ani královna ba ani princ. Byl jednou jeden vlk. A to Vám povídám, nebyl to ledajaký vlk, ten vlk byl… černý. Vy si teď možná říkáte - černý? No a co má být? Ale ten vlk byl černý jako uhel a taky bydlel v lese. V lese? No a co má být? Tak já Vám teď povím příběh o tom našem černém vlku a uvidíme, jestli ten vlk byl obyčejný.
Takže, jak už jsem jednou řekla, byl jednou jeden vlk. Ten vlk byl černý jako uhel a příbytek měl v lese. Tím lesem často chodila malá Karkulka. Ať už se vydala na maliny nebo za babičkou, vlk ji stále pozoroval. A protože Karkulka byla velmi chytrá dívka, věděla, že se s ním nemá pouštět do řeči, ale když ten vlk na ni pořád koukal, jednou to nevydržela zastavila se a povídá: "Ahoj vlku já jsem Karkulka a moc ráda bych věděla, proč mě pořád sleduješ." Vlk se postavil proti ní a povídá: "Víš,Karkulko, já mám velké trápení, mně se přihodilo něco moc zlého." "A proto chodíš pořád v té černé?" optala se, ani nečekala na odpověď a povídala dál: "Podívej se na mě, nosím samé červené věci a mám pořád dobrou náladu. Kdybych chodila stále v černé, taky bych z toho byla smutná." Vlk se otřásl - asi při představě, že by měl po lese poletovat v červené srsti - a povídá: "A ty bys věděla, Karkulko, jak mě zbavit toho velkého smutku?" "No, to se ví, poběž za mnou."
A Karkulka s vlkem v patách proběhla lesem, seběhla kopec porostlý krásnými, voňavými květinami, až doběhla k malé roubené chaloupce, ve které bydlela Karkulčina babička. Tam se zastavila a povídá: "Teď počkej chvilku tady, já dojdu pro babičku. Za minutku jsem zpátky." Tak si vlk sedl před chaloupku a čekal, co se bude dít . Netrvalo dlouho a Karkulka vyšla ven i s babičkou. Ta přinesla právě upečenou bábovku a domácí malinový sirup. Sedli si na zahrádku ke stolku a babička jim začala vyprávět příběh z dávných časů.
"Kdysi tady, v našem lese žil jeden zlý černokněžník. Neměl nikoho rád a na všechny měl vztek. Jednou, když se zrovna náš mladý princ se svou družinou vraceli z honu, černokněžník zaklel prince do černé nestvůry, která se musí do smrti toulat tímto lesem. To víte, celá země se vydala na králův rozkaz prince hledat, ale nikdo jej nenašel. Všichni byli velmi smutní a královna, princova matka, se roznemohla a pro svého syna zemřela žalem. Ale ještě před svou smrtí mu odkázala celou zemi. Prý, kdyby se někdy našel, bude vládnout."
Chvíli tiše seděli, než se Karkulka optala: "A babičko,dá se ten princ nějak zachránit?" Vlk se při téhle otázce tak nějak divně po Karkulce podíval, ale ta si toho ani nevšimla. Oba dva: vlk i Karkulka jakoby napjatě čekali na babiččinu odpověď. A to už babička povídá: "To se ví, že dá. Když zakletý princ najde a vyloví prstýnek, který leží na dně toho křišťálového potoka, který protéká lesem, promění se zpátky v krásného prince," ukončila babička své vyprávění.
Karkulka hned pochopila, že tím zakletým princem z babiččina příběhu je vlk. Zvedla se od stolu a co nejrychleji běžela za panem hajným. A všechno mu řekla. Po vyslechnutí příběhu se pan hajný s Karkulkou vydal k roubené chaloupce. Tam jim vysvětlil svůj plán. Všichni s ním souhlasili, a tak se stalo, že vlkovi rozpárali břicho, naplnili ho kamením a donesli ho k potoku. Tam vlk bez váhání skočil, a protože měl v břiše kameny, byl těžký a dostal se až na samotné dno. Chvíli pod vodou nic neviděl, snad jen zelené řasy, ale najednou, jakoby se vpravo od něj něco zatřpytilo. Plaval blíž, a když si packou na to něco sáhl, stalo se cosi úžasného. Vlk vyplaval na hladinu, ale už to nebyl vlk, byl to krásný mladý princ.
Uviděl babičku, hajného a Karkulku, jak na ten zázrak hledí s úžasem v očích. Mladý princ se představil, a moc jim děkoval za vše, co pro něj udělali. A aby toho nebylo málo, když Karkulka vyrostla, požádal ji princ, který už v té době zase vládl celé zemi, o ruku.
A tak vlastně: byl jednou jeden král a byla i královna a netrvalo dlouho a bylo i malé princátko, ale to už je na jiné povídání…

Pověst o založení knihovny ve Vesci

18. srpna 2007 v 23:55 Tvorba dětí
Petra Šmejdová, 10 let

Jistě víte, že pověsti o knihách píše praotec Knih. Jenomže, když se lidé s praotcem Knihem usadili ve Vesci, tak si praotec Knih zavolal prvorozeného syna. Pravil k němu: "Synu, ty můj hochu, v tobě utkvěl větší rozum než ve mně." "Ano, otče, to vím," pravil syn.
A otec odpovídá "Proto tě prosím o radu jako prvního, pověz, kam bys dal knihy na mém místě, myslím tedy, kdybys byl starý jako já a nemohl jsi dýchat jejich prach."
"Ó, otče jaká je to lehká odpověď, utop ty knihy, zničily ti život, otče."
"Špatně synu radíš, jdi a zavolej svého mladšího bratra."
"Syn tak udělal a když mladší syn před Knihem stojí, Knih praví: "Synu, ty můj hochu, v tobě utkvěl větší rozum, než ve mně."
"Ano, otče, to náhodou vím, odpověděl syn." "Proto tě, můj synu, prosím o radu jako druhého, když tvůj starší bratr neporadil. Tak synu, pověz, kam bys dal knihy na mém místě, kdybys byl starý jako já a nemohl dýchat jejich prach."
"Ó, otče, jaká jest to lehká odpověď. Vhoď ty knihy do ohně, nech je shořet. Otče, ty knihy ti zničily život."
"Ó, synu, jak nerad slyším špatnou radu. Jdi a přiveď nejmladšího syna."
Syn tak udělal a když před králem stanul nejmladší syn, otec povídá: "Synu, v tobě utkvěl větší rozum, než ve mně." "Proto tě prosím o radu jako posledního, řekni synu, kam bys dal knihy na mém místě?"
"Inu, otče musí se něco vymyslet. Už vím - postavíme budovu, kam by si lidé chodili půjčovat knihy." "To je dobrý nápad, synu." A hned další den se dali do stavby.
Nejmladší syn byl vyznamenán, a praotec byl šťasten. Ale protože si lidé půjčovali knihy sami, byl v nich strašný nepořádek, a tak praotec Knih zaměstnal svého staršího bratra Arnolda, který byl učitelem. Ten se stal také knihovníkem a od té doby byl v knihách pořádek.