Kamarádi z lesa

3. září 2007 v 16:55 |  Tvorba dětí
Pohádka, kterou nám poslala Maruška Dostálová z Vesce ...
Pokud si ji chcete přečíst, klikněte na "Celý článek" ...

Byli jednou jedni kamarádi, kteří bydleli v lese. Byla to totiž zvířata. Kamarádili spolu sova, liška, vlk, jezevec a vydra. Každý z nich byl v něčem nej. Sova byla nejmoudřejší. Byla to samice od sovy pálené. Je bílá. Liška je zase nejmazanější. Je to také samice. Vlk je z nich ten nejpřítulnější a nejhodnější. Je to samec. Je celý šedý. Jezevec se zas stal z nich nejroztomilejší. Je to samec. Má šedočernou barvu a ještě do toho bílou. Je to už druhý samec v jejich partě. Vydra je nejuplavanější, což znamená, že hodně ráda plave. Stala se už třetí samicí v partě. Je hnědá.
Jednou si takhle vyšli na procházku lesem a povídali si.
"Hele, víte, že straku zavřeli do dubu za to, že vykradla byt veverce?" oznámil jim vlk.
"Ne, to nevíme. A na kolik let ji zavřely?"
"Od včerejška, jen na půl roku." Odpověděl vlk.
Najednou k nim přicupital ježek a oznámil jim.
"Čau parto, támhle za tím kopce jsou takové divné věci a všude kolem lidi. Lidé těm věcem říkají město." Liška se na ježka tázavě podívala a řekla.
"Co jsou to lidi. Jo už vím, to jsou ty chlupaté věci s šesti nohama a dvěma hlavama, že jo?."
"Ne, to jsou ty věci, s jednou hlavou, dvěma rukama a dvěma nohama a jsou bez srsti." Opravil ježek lišku.
"Tak se tam pojďme všichni podívat." Rozhodla vydra. Všichni se tedy šli podívat na město. Přešli kraťoučký a travnatý kopec. Ježek by ten kopec ale zdolal pomalu, proto ho vlk nesl na zádech. Když přešli kopec, tak narazili na obrovský zelený živý plot. Vlk vysoko zvedl hlavu a řekl hrdě.
"Já se nebojím, proto tam půjdu. Kdybych nepřišel ani za dlouho, tak utečte." Potom, co to dořekl, všichni přikývli. Vlk ještě před odchodem dodal. "Doufám, že nedostanu klíšťata." Pak prošel křovinatým zeleným živým plotem. Když vyšel, tak všichni lidé začali křičet a utíkat.
"Vyvádějí, jako by potkali vlka." Divil se vlk. Rozběhl se a začal honit pána.
"Aaaaaaa, honí mě vlk!" křičel pán.
"Vlk? Kde je vlk?" Vystrašil se vlk. "Já jsem ale hlupák. Vždyť mi lidé nerozumí a já jsem ten vlk. Radši se vrátím zpátky do lesa." Znovu prošel živým, ale kamarádi byli pryč. Šel je tedy hledat do lesa a za chvíli je našel u velkého rozvětveného buku. Jejich domu. Oni totiž všichni bydlí společně v rozvětveném buku.
"Kde jsi prosím tě byl?" Tázala se sova.
"Já jsem honil lidi." Odpověděl vlk.
"Ty jsi hodinu honil lidi?" Divila se sova.
"Hodinu? Páni a já myslel, že jen deset minut. Kde je vůbec ježek?" zeptal se vlk a rozhlédl se.
"Ten už odešel domů." Odpověděla vydra.
"Brm, brrrrm! Bzzzz!" ozvalo se zdáli.
"Co to bylo? Znělo to jako …" nedořekla liška.
"Tak tady nestůjme a pojďme se podívat." Rozhodoval jezevec. Tak se všichni vydali za zvuky. Když dorazili na místo, tak uviděli dva obrovské náklaďáky, jak kácely les.
"Páni, co je to za zvíře?" zeptala se sova.
"To nevím, ale taková hranatá zvířata jsem ještě neviděla." Divila se liška.
"To nejsou zvířata, ale příšery z jiné planety." Myslel si vlk.
"Fůůůj, támhle vzadu je nejspíš jeho zadek. Ten ale prdí." Znechucoval se jezevec.
"A taky to fakt smrdí." Dodala vydra.
"Lidé tomu říkají náklaďáky. Už jsem si na to vzpomněla. Rozhodně je musíme zastavit, jinak nám zničí domov." Rozhodla sova. Vlk zavrčel a vrhl se na jeden náklaďák. Náhodou mu zuby protrhl pneumatiku, takže vylez člověk. Na pomoc si zavolal druhého. Oba měli pušku. Liška se instinktivně vrhla na první pušku a sova na druhou. Ostatní z party je začali kousat. Lidi utekli do náklaďáků a ujeli a už se nikdy nevrátili.
Od té doby se zvířata bojí lidí a utíkají před nimi, zejména přítulní vlci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hannibal Hannibal | E-mail | Web | 1. října 2011 v 8:32 | Reagovat

Fajn blog

2 Bill Bill | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 22:30 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Zase někdy mrknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama