Listopad 2009

1.adventní neděle - železná

29. listopadu 2009 v 21:14 Adventní kalendář 2009
Slovo advent je latinské a znamená "příchod". Podstata adventu vychází z křesťanství. Adventní období vrcholí 24.prosince na Štědrý den, kdy se narodil Ježíš. Adventní období trvá asi čtyři týdny.

Počet dní je pohyblivý - nejméně 22 dní a nejvíce 28 dní.

Přestože to bylo období intenzivního duchovního života, prostý lid se zcela neodříkal zábav.
V adventním čase má svátek několik významných světců a s těmito dny je spojeno mnoho zvyk, pověr a magických praktik. Podoba dnešního adventu ve většině postrádá náboženský smysl. Je spjata především s tradicí mikulášské nadílky, rozsvěcováním vánočních stromků na náměstích a prodejními trhy. Jakýmsi měřítkem adventu jsou čtyři adventní neděle. První je železná, pak následuje bronzová, stříbrná a poslední je zlatá.

Letos, tedy pro rok 2009, připadá první adventní neděle na 29.11.2009. Štědrý den je ve čtvrtek po 4.adventní neděli!

Výtvarná soutěž "Zvířátka jsou naši přátelé" - vyhlášení

26. listopadu 2009 v 21:21 Akce knihovny
V pátek 23. října se konalo další pokračování Podvečerního čtení pohádek, tentokráte s podtitulem Pohádky od dětí. Tímto podvečerem jsme slavnostně uzavřeli Augustýnkovo pohádkové putování za zvířátky. Akce byla koncipovaná jako vernisáž vítězných prací naší výtvarné soutěže, během které jsme předali ceny nejen vítězným malým výtvarníkům, ale i vítězům soutěže literární. Ceny nám pomohla předat vedoucí Centra pro zvířata v nouzi při ZOO Liberec paní Vítová. Ta si od nás naopak odnesla výtěžek z prodeje pohlednic kočiček, které malovaly děti.
V průběhu soutěže přednesla Lucka Bezděková a Zuzka Bayramová vítězné literární práce.
Krásný rok se zvířátky jsme mohli prožít díky finanční podpoře Magistrátu města Liberce.

Výtězové:
  • 1. místo - Barbora Moravcová
  • 2. místo - Lucie Poloprutská
  • 3. místo - Karolína Daňková

Foto výtězných prací dodáme


Výtězné texty k literární soutěži "Zvířátka jsou naši přátelé"

23. listopadu 2009 v 14:24 Soutěže
1. místo :

Moje Enný je fenka

Pamatuji si, když jsme si ji vezli domů jako malé štěně. Byla moc roztomilá. Hráli jsme si s ní, spolu chodili ven a tam jsme spolu běhali.
Ale jednoho dne nám onemocněla a já byla ve škole. Pak jsem jela domů a vidím, jak mamka brečí. Tak jsem se jí zeptala, co se děje a máma říkala, že jestli se její nemoc nezlepší, tak ji utratěj. Všichni jsme moc brečeli.
Nastal druhý den: měla jsem "bobky" - doslova a dopísmene. Také jsem byla ve škole a čekala jsem na telefon, jak to dopadlo. Najednou jsem slyšela mobil, konečně! Mamka mi řekla, že Enný je na kapačkách, ale že ji neutratěj. Uf, moc jsem se bála, asi víte, jak mi bylo.
Teď už je to dobrý a zase spolu dovádíme, mazlíme se spolu… A mně když je smutno, vždy mě uklidní, spíme spolu v peřinách a jsme zachumlaný. A nejvíc je mi dobře, když si spolu hrajeme na schovku.
Mám ji moc ráda a je to moje beruška a říkáme jí Kvedvíčku a Ennynko.

2. místo:

Zvířátka kolem nás

Zvířátka řadíme do skupinek:
řeba savci - pijí mléko od maminek.
Savec - to může být slon,
troubí nosem na trombon.
A pak je tu ještě ptáče,
to chvíli létá a chvilku skáče.
Obojživelník je žába,
co má souš i vodu ráda.
Plazi, to jsou želvičky,
mají krunýř a ploutvičky.
Patří sem však hlavně hadi,
na sluníčku se hřejí rádi.
A ve vodě plavou rybky,
které hbité jsou jak šipky.
Do hmyzí říše patří včela,
dala mi žihadlo včera.
Protože mám ráda med,
odpustila jsem jí hned.
Zvířátka jsou naši přátelé
a tváří se na nás vesele.
Proto se na ně vždy těšíme
a chránit se je snažíme. (Barbora Moravcová ZŠ Česká, 4.B)

3. místo:

Netopýří příběh

Byl jeden netopýr, který se jmenoval Bolt (neboli Blesk), protože byl nejrychlejší ze všech netopýrů na světě. Vypadal celý jako okřídlená myš, protože jedl pořád myši: k obědu, k večeři a dokonce i k snídani. Jeho maminka a tatínek nejedli tolik myší jako on, proto vypadal nejvíc ze všech jako okřídlená myš.

Žil v jedné tajemné jeskyni, ve které byli i všichni ostatní netopýři a ani jeden člověk se tam neopovážil, protože se říká, že v dávných dobách tam několik lidí zemřelo. Bolt se chtěl jít někdy podívat ven z jeskyně, ale rodiče mu to nedovolili. Říkali, že to je nebezpečné, že tam jsou sovy a že je ještě moc malý, takže ne!!! Chudák Bolt. Tak strašně se tam chtěl podívat.Hodně moc prosil a prosil, ale oni zase řekli: neeeeeeeeeeeeee!!! Bolt se urazil, ale přesto je pořád prosil. Jenže oni mu tentokrát neodpověděli.
Ale když byl větší, tak si řekl, že se tam půjde podívat sám. Tak letěl a najednou uslyšel: Hůů Hůůů Hůůůů !!!! a řekl si: "To bude určitě ta sova, o které mi řekli rodiče, na tu si dám radši pozor, co kdyby mě třeba zobla nebo škrábla." A tak letěl dál, až najednou uviděl nějakou netopýřici. Zeptal se jí: "Jak se jmenuješ a kde ses tu ocitla?" A ona odpověděla: "Já se jmenuji Lesí a uletěla jsem potají z jedné ohromné jeskyně. A jak se jmenuješ ty?" "Já jsem Bolt, to mi dal tatínek takové jméno, protože když jsem se narodil, tak jsem vzlétl a letěl jsem hrozně rychle: 300 metrů za 10 vteřin. A poletíme spolu, Lesí, jo? A zapomněl jsem ti říct, že máš hezké jméno." "Hi hi, díky. A ty jsi dobrý, žes uletěl za 10 vteřin 300 m a ještě k tomu, když jsi byl tak malý. A tak teda letíme?" "Jo, jasně, tak poleť!" "Už letím, ale počkej chvilku na mne." "No jo, pořád. Už čekám."

Najednou Lesí uslyšela hrozný křik a řekla si: "Vždyť to je Bolt." "Bolté!!! Bolté!" Slyšeli to i Boltovi rodiče, tak za ním rychle letěli. Lesí byla na druhé straně. Rodiče se rychle rozletěli, až do sebe nabourali: vůbec to neubrzdili. Spadli dolů a najednou na ně ještě něco spadlo. Byl to Bolt, celý poškrábaný a potrhaný. Lesí si sedla a ptala se ho: "Nestalo se ti nic? A kdo ti to vůbec udělal?" "Ta sova, co tady houkala." "Aha," řekla Lesí, "tak já ti ty rány ošetřím. Nevíš, kde tady najdu jitrocel?" "Jó, vím, je přímo před tebou." "Ajo," řekla "tak já ho na tebe položím, a tím se vyléčíš."

Mezitím se už probudili rodiče a zlobili se na něj, že měl zůstat v jeskyni a že mu to říkali asi stokrát. Vrátili se do jeskyně i s Lesí. Bolt se zeptal Lesí, jestli v té jeskyni nechce zůstat. "Jo, jasně. Teď jsem si všimla jednoho známého, který byl v mé jeskyni."

Lesí šla za ním a zeptala se ho: "Kde jsou mí rodiče?" Ten známý netopýr odpověděl: "Hm, víš, tvoji rodiče, Lesí, hm, zemřeli." Lesí začala strašně plakat a Bolt se svými rodiči ji uklidňovali. A rodiče jí řekli: "Víš, co? Pojď bydlet k nám." A Lesí řekla: "Opravdu? Tak jo, mnohokrát děkuji." Ještě trochu popotahovala, ale byla moc ráda, že mohla alespoň někde bydlet.
A za dva dny měla Lesí dva netopýry. Byli to kluci a jmenovali se Betman a Brut. A byli to velcí rošťáci. Lesí i Bolt si uměli s nimi poradit a byli moc rádi, že je mají.

Tak to nakonec dobře dopadlo. (Lucie Poloprutská, ZŠ Česká 5A)