Říjen 2010

Souboj techniky a knih

18. října 2010 v 14:57 Tvorba dětí
Příběh nám zaslala Kristýnka Férová

SOUBOJ TECHNIKY A KNIH
                                                                                                          

Byl pátek děti se těšili na večer,každý pátek totiž vždycky k nějákému domu přišel dědeček s fajfkou a vyprávěl dětem pohádky.Dneska měl dědeček přít k Alence a Honzíčkovi kteří byly pilnými čtenáři a chtěli by vyprávět pohádky stejně jako dědeček.Když hodiny odbily šestou hodinu děti zahupli do postýlky a na chaloupku zaklepal dědeček.Alenčina a Honzíkova maminka měla sjednané rande a
protože jejich tatínek umřel a ona sama domácnost nezvládala hledala spíše muže který by vyhovoval dětem a ne jí,samozřejmě musel být hodný a laskavý.Maminka dědečkovi otevřela a udělala čaj a pak rychle utíkala na rande.Dědeček si sedl k postýlkám a vyprávěl jim pohádku o sněhurce a sedmi trpaslících,o popelce a o Jeníčkovi a Mařence.Nakonec dětem řekl jak důležité jsou knihy a že všechny pohádky se naučil z knížek.Alenka se najednou zeptala co by se stalo kdyby do budoucna nebyly žádné knihy.Dědeček jí odpověděl další pohádkou o SOUBOJI TECHNIKY A KNIH.Bylo nebylo město jménem Liberec to bylo moudré a chytré dokonce uctívali i bohy knih.Zato v Praze tam každý na každém kroku slyšel jen že na co knihy budoucnost je prý ve vědě a technice.V Praze nebylo
ani stéblo trávy ani jeden jediný lesík a ani žádná zahrádka všude byly obří obchodní centra a obrovsý zkroucený
železný domy prostě samé železo
a
kov.V Liberci byly krásné knihovny a byly tam strašně moc chytrý.VPraze však vzdělanost klesla tak že se děti ve škole učili jen o modních trendech a dvanáctiletý dítě neumělo ani spočítat 1+1.Jednou si rodina Mátovích o prázdninách vyjela na dovolenou do Liberce.Tam je uchvátilo spousty knihoven a vzdělaných lidích.Byly tam jeden a půl měsíce a za tu dobu se toho rodina Mátovích spoustu naučila.Když se vrátili do Prahy poslaly starostovy města
fotky lesů v Liberci a napsali dopis jak tam jsou chytří a co se všechno naučili.Do dvaceti let se zbouralo spousty zbytečných továren,obchodních středisek a želkezných domů.Na místo toho sae postavilo spousty knihoven,normálních škol ,dětských hřištích a byly postaveny cihlové domy se zahrádkou a byly vysázené lesy a pralesy.Dědeček skončil pohádku rozloučil se s dětmi a šel zase pryč.Děti usnuli a ráno snimi snídal možná nový člen rodiny.Dětem se líbil a
byl hodný ,milý a legrační.Za pár týdnů byla svadba a děti měli nověho tatínka.Jejich nový tatínek pracoval jako spisovatel a děti mu rádi vyprávěli o souboji techniky a knih.Jejich tatínek z toho udělal knížku a jejich rodina žila štˇastně až do smrti.   

Básničky

18. října 2010 v 14:55 Tvorba dětí
Básničky nám zaslala Kristýnka Férová

KOZA                                                          
Kráva dojí,                                          
koza mečí,                                             
mečí mek mek mek                               
konečně se mě pasák lek.                       

MEDVÍDEK
Méďa
Béďa světem šel ,
snědl vše co uviděl                                                       
teď však tiše kručí

že ho v bříšku tlačí.
Děti mu
hned napoví
Z čeho má bol takový.

KOSTRA
Byl jeden hrad
a vněm byl král,
v královi zas kostra
co se chtěla vdávat

Strašidýlko Emanuel

18. října 2010 v 14:51 Tvorba dětí
Příběh nám zaslala Kristýnka Férová

STRAŠIDÝLKO EMANUEL

Bylo jedeno strašidýlko jménem Emanuel to mělo strašně rádo děti.Jenomže ne všechny, rád si hrával s těmi hodnými, to jo ale když viděl něákého lumpa který ubližoval ostatním dětem nebo se jim posmíval tak toho lumpa tak vystrašil že už si to pro příště rozmyslel.Mezi tyto lumpy patřila také strašně zlobivá holka jménem Nikola.Nikola si dávala sakra pozor aby ji strašidýlko Emanuel nenačapal ale marně,Nikolu vždycky našel a pořádně ji vystrašil,Nikola se tak postrašila že dokonce skočila do mosazného sudu.Takhle se to stávalo každý den.Nikola pořád jenom děti trápila a oni se jí začli bát.Nikdo už s ní nemluvil,nikdo sis ní
nehrál a když ve škole nastala skupinová práce Nikola vždycky zůstala jako nezařazená do skupinek.Nakonec si ji do týmu vzali ty nejhloupější děti z celý školy.Ale i tak to dělali jenom proto že jim to paní učitelka
přikázala.Nikolu to po měsíci už přestalo bavit a snažila se polepšit.Všem říkala že už jim nebude ubližovat.Ale děti ji to nevěřili a říkali ji že to je zase něákej její žertík.Jednoho dne kdy už to Nikola vzdala se šla projít
k Tajchu.A tam uviděla dvě děti.Byly to dvojčata,holčička a chlapeček.Najednou chlapeček spadl do rybníka
a začal se topit .Holčička by chtěla pro svého sourozence skočit ale neuměla plavat
stejně jako chlapeček.Když to Nikola viděla
ihned skočila do studené vody achlapečka zachránila.Strašidýlko Emanuel všechno viděl a když Nikola začala zase dětem říkat že se polepšila     tak ji to začali věřit.Akdyž náhodou nikdo nesouhlasil strašidýlko Emanuel začal vyprávět o Nikole ,strašidýlku Emanuelovi o dvojčatech..............

Zlobivý Ondra a Metalový Jenda

18. října 2010 v 14:49 Tvorba dětí
Příběh nám zaslala Kristýnka Férová

ZLOBIVÝ ONDRA A METALOVÝ JENDA

Jenda a Ondra jsou dva úplně normální chlapci ze 4.A. Jsou to nejlepší kamarádi Ondra má přezdívku zlobiví Ondik a Jenda metalový jenda protože pořád jenom poslouchá metal.Jednou šli jen tak po schodech dolů směrem na 2.stupenˇ .Jak tak šli Ondik najednou potřeboval na záchod.Jenda tam na Ondika čeká už pět minut a říká si že se na toho Ondru vyprdne a pude dál sám.V tom ale najednou slyší z pánské toalety volání o pomoc.Jenda ihned přiběhl k Ondikovi a co tam nevidí svého kamaráda který s hlavou v záchodě volá o pomoc.Jenda Ondikovi pomohl a šli dál.Ondra mu cestou vyprávěl jak zakopl o kus mýdla které leželo na zemi a rovnou sletěl do záchoda.Byla tma najednou vypojili z neznámého důvodu pojistky tak že tam oba bloudili po tmě.
Jenda to tam dobře znal a tak naštěstí věděl kudy dál.Řekl že musí obejít hudebnupak projít zimní zahradou a jsou zpátky na prvním stupni.Ale najednou Jenda za rohem uviděl stín a zakřičelu všech rockendrolů pomoc ÁÁÁ to je školník Tomáš a chce nás zabít ÁÁÁ!Školník se vynořil zpoza rohu a Jendovi se zasmál k hlasitému školníkovu smíchu se přidal i Ondra a pan školník je potom odvedl se svojí super novou baterkou na první stupeň.

Pasování prvňáčků na čtenáře

18. října 2010 v 14:44 Akce knihovny
Pasování prvňáčků na čtenáře.

V úterý 25. června 2010 proběhlo na ZŠ Kaplického pasování prvňáčků. Slavnostního aktu se mimo dětí (mimo pasovaných prvňáčků i třeťáci) zúčastnila jejich paní učitelka Vanda Svobodová, ředitel školy pan Mgr. Pavel Zeronik, náměstkyně ředitele naší knihovny paní Dr. Dana Petrýdesová, moje maličkost, Lucka Bezděková.
V úvodu  promluvil pan ředitel a paní náměstkyně a pak se programu ujala Lucka. Děti předvedly, co se ve škole naučily - nejdříve třeťáci a pak prvňáci. Nakonec došlo k samotnému aktu pasování prvňáčků do Řádu čtenářského. Děti na závěr dostaly knížku od Jiřího Kahouna Legrační dům. Kniha vyšla v rámci projektu Už jsem čtenář-knížka pro prvňáčka, který finančně podpořilo MŠ a nikdo jiný, než účastníci projektu ji nebude mít. Ale před tím musely svůj slib Rytíře Řádu čtenářského ztvrdit podpisem.

Podvečerní čtení - 21.5. - povídání

18. října 2010 v 14:42 Akce knihovny
Je za námi poslední Podvečerní čtení pohádek v tomto školním roce.
Navštívila nás vysokoškolská učitelka, spisovatelka a nakladatelka v jedné
osobě paní Dr.  Eva Koudelková. Na programu byly Pohádky o Krakonošovi.
Tentokrát se posluchači  po první pohádce rozdělili na dvě skupiny: malé
děti s rodiči tvořily pod vedením Lucky Bezděkové masky Krakonoše a starší
děti s ostatními dospělými naslouchaly příjemnému, melodickému hlasu Evy
Koudelkové, která nás seznámila s historií vzniku pověstí o Krakonošovi. Vše
proložila ukázkami pověstí od různých autorů. Sešlo se 25 dětí a dospělých.