Březen 2011


Básničky č.2

29. března 2011 v 12:23 Tvorba dětí
Básničky nám zaslala Kristýnka Férová


POČASÍ
V pondělí slunce svítí na modré obloze bez mráčků,
obloha modrá plná je zpěvavých ptáčků.
V úterý mračna se bouří
a vítr všude víří.
Ve středu drobný vánek fouká
a mráz pomalu ale jistě stoupá.
Ve čtvrtek mrzne jako v zimě,
dekou matka přikrývá mě.
V pátek slunce svítí zase,
sbírali jsme houby v lese.
V sobotu prší,prší,prší
venku zmoknou všichni pěší.
V neděli tuto báseň píši
a má hlava ocitá se v poetické říši.
Pouto básně se mnou se pojí
a to je konec básně mojí.

DOTEK ANDĚLA
Škrábance a jizvy lemují mé tělo
vybavují se mi vzpomínky které mé oko zřelo.
Na bitevním poli
všichni vojáci padli.
Z mrtvol a porážky vine se tu puch
a pro mne si přichází nebeský duch.
Mé oči se zavírají
a dotek anděla pociťuji.

SICÍLIE
Kdysi dávno mohutný hrad stál
na vrcholku dvou vysokých skal.
Tam v hradě kdysi dávno byl
mladý sluha jmenoval se Meldbil.
Meldbil sloužil samotnému králi,
královně a její dceří Sicílii.
Sicílie tuze krásná byla
a do mladého Meldbila se zamilovala.
Meldbil miloval zas ji
ale král byl zásadně proti.
Král dal Meldbila uvěznit,
Sicílie nechtěla však Meldbila opustit.
Pustila ho na svobodu, pár musel utéci
pokud jejich láska měla vzkvétati.
Rozhodli se po moři plouti budou,
tam kam je voda donese tam zůstanou.
Pluli dlouho,dlouho,dlouho po té bouřlivé vodě
až zastavili na opuštěné zemině.
na malém ostrůvku zastavili
a z malého člunu vystoupili.
Byla krutá zima,na kterou nebyla Sicílie zvyklá
a tak Sicílie mrzla.
Meldbil svůj plášť ji dal,
však ten ji nezahříval.
Sicílie zimou umrzla
a Meldbil na její památku ostrov pojmenoval.
Pojmenoval ho Sicílie
a nakonec se tak utrápil že zemřel žalem taky na ostrově.